Mirovice, město v Čechách nad potokem Skalicí a při stanici Rakouských st. drah (Zdice-Protivín), v hejtmanství píseckém, má 149 domů, 1150 obyvatel českých, 5 německých (1890), okresní soud, poštu, telegraf, četnickou stanici, vikářství, děkanský kostel sv. Klimenta (r._1342 farnost), 6třídní školu, radnici z roku 1763, občanskou a okresní hospodářskou záložnu, pivovar, cihlářství, 3mlýny, poplužní dvůr, 8 výročí a týdenní trhy.
     Nedaleko města dobývá se železná ruda, leštěnec olovnatý a láme vápenec. Podomácku drobná řemesla, stavba pramic, lodí a člunů. část města na pravém břehu Skalice se nazývá Mirovičky.
     Starobylý gotický kostel s hrobkou Loubských z Lub byl r. 1726 přestavován a uprostřed čtverhranného a velikého náměstí stojí pěkná Mariánská socha, kdy a od koho Mirovice založeny, na město povýšeny a městskými právy nadány neznámo. Dle některých (Jirečka) stával prý zde hrad Bozeň, při němž vzniklo podhradí Mirovice. Ve 14. stol. měli svůj vlastní kostel. Roku 1323 zastavil král Jan Mirovice Petru z Rožumberka, tehdy byly již asi městečkem. Roku 1410 jmenuje   se Pavel z Mirovic, sedící na zdejší tvrzi.
     Za válek husitských zastaveny opět od krále Sigmunda a velice zpustošeny. V 15. a 16. stol. seděli na Mirovicích rozliční rodové, mezi nimi Radkovcové z Mirovic. Roku 1575 prodal Mirovice císař Maxmilián II. Krištofovi ze Švamberka, za jehož potomků byly spojeny s_panstvím orlickým a snášely s ním pozdější osudy dějinné. Za Rudolfa II. Obdrželi Mirovičtí privilej na výroční trhy, vybírání cla, vaření piva a právo od úmrtné.
      Za války 30leté město velice zpustošeno a několikráte vypleněno zejména od vojska císařského. Erb městský: v červeném štítě spatřuje se nekorunovaný, stříbrný, český lev. Okresní soud Mirovický zaujímá 269.79 km² a má v 2834 domů, 20 034 obyvatel českých, 23_německých,  z 20 080 přitom obyvatel 19707 katolíků, 7 evangelíků, 366 židů, z těch všech 9655 mužů a 10425 žen (1890).